Škola pro nové století

Toto je ústřední téma všech zdejších příspěvků. Někdy je tato otázka nastolena otevřeně, jindy je skrytá. Zkusme o nové škole pro novou dobu přemýšlet otevřeně. Představme si, co nás čeká a vyvoďme, jak na to žáky ve školách co nejlépe připravit. Právě prožíváme začátek nového století. Jaké asi bude – v čem bude lepší, v čem bude náročné a obtížné. Představme si, že je právě rok 1901 a nové, krásné 20. století nám právě začíná …

Ne, nespletl jsem se. Opravdu jsem Vám nabídl rok 1901 a začátek 20. století. O tom už přece něco víme a můžeme tedy novou školu pro toto krásné, nové století opravdu racionálně naplánovat. Jestli nám půjde tohle, tak třeba trošku zvládneme i úkol vymyslet školu pro 21. století.

Dvacáté století už umíme popsat. Někdo víc abstraktně, někdo konkrétněji na životě své rodiny. Moji prarodiče se narodili ke konci 19. století (dědeček z matčiny strany 1896, babička 1899). Prožili dvě světové války (oba dědečkové první z nich jako vojáci), přišli po roce 1948 o majetek, jeden z dědečků byl v 50. letech krátce vězněný. Jako důchodci trpěli bídou, moji rodiče je trvale finačně podporovali. Měli svým způsobem štěstí, stejně jako moji rodiče – mohli dopadnout i hůř.

Jaká asi měla být škola, která by moje prarodiče a rodiče dobře připravila na to, co je v životě čeká? Jaká měla být škola, která by připravila člověka na cestu do koncentráku (kde skončila řada přátel mojí maminky a jejích rodičů) nebo na práci v uranových dolech (bratr mojí maminky – jen na dva roky)?

Mé rodiče velmi výrazně ovlivnily jejich vyšší školy, které absolvovali v době druhé světové války. Oběma daly hluboký a významný základ do dospělého života. Šlo u nich o školy velice rozdílné – jedna z nich odborná, německá v tehdejších Sudetech, druhá česká, křesťanská dívčí škola.

Asi vidíte, že velmi skepticky hledím na všechny snahy nějak jasně naplánovat, co má škola dát svým žákům pro nové století.Všechny naše řeči o tom, jak víme, co po nich bude život žádat, jsou jen velmi hrubé a naivní odhady. Kdoví, co se stane? Vždyť nám dnes jedni odborníci slibují, že se naši žáci dožijí problémů s globálním oteplením, jiní odborníci slibují další malou dobu ledovou. Odhady vývoje v jiných oblastech se tomu většinou podobají.

Proto velmi oceňuji texty dr. Brdičky a jeho žáků. Prosazují využití výpočetní techniky, ale zvažují pečlivě, jak ji aplikovat. Jde o společné hledání cesty, ne o vnucování jakýchsi zaručeně platných návodů.  Někdy to vyznívá, že nejspíše zrušíme školy i s učiteli. Nejspíše však školy zůstanou. Pak jde o to, aby měly smysl.