Václav Havel v naší škole

Díky několika žákům nás nyní od pondělka  u vchodu do školy vítají dvě Havlovy fotografie a kruh svíček.V.H. naší školu nikdy skutečně nenavštívil  – jen jeho portréty. Ale i to znamená a znamenalo hodně.

Oficiální portréty V. H. jako prezidenta zdobily dlouhou dobu čelní stěny tříd. Po tom, co nás skoro po věky shora hlídal nepříjemný až nenáviděný Gustáv Husák, to bylo ulehčení. Na Havlovy portréty jsme se mnozí rádi dívali po celou dobu jeho prezidentování a bylo nám milé, že právě on hledí na nás. Když došlo ke změně, přestali jsme si fotografií na stěně nejdříve tolik všímat, později začaly mnohým z nás i vadit. Někteří jsme se  i ptali, zda je portrét prezidenta ve třídě povinný. Prý není, není to to snad žádný předpis. Přesto u nás zůstal – zaplatili jsme ho, bylo by škoda ho tedy vyhodit.

Bylo pro mně milým překvapením, když jsem v pondělí 19. 12. přišel ke škole a uviděl Havlovy portréty s jeho známým a vysmívaným heslem  Pravda a láska zvítězí nad zlem a nenávistí a kruh svíček. Asi tolik svíček jako máme tříd. Nečekal jsem to. Postarala se o to jedna aktivní dívka, několik dalších studentek nebo studentů  se spontánně připojilo.

Na  vzpomínkovém setkání u příležitosti úmrtí Václava Havla včera připomenul jeden z mých známých, jak jsme my starší poprvé uviděli Havlovu fotografii. Bylo to 7. října 89 ve slavném Rudém právu. Havlovi přátelé tam nechali zveřejnit gratulaci k narozeninám „Ferdinanda Vaňka z Malého Hrádku“, v níž mu i jako  spolupracovníci děkovali „za namáhavou práci, kterou ve svém životě vykonával a vykonává“. Na setkání byla k prohlédnutí i fotokopie tohoto inzerátu. Nekoukal jsem tam na ní – mám originál schovaný taky. Tehdy nás to moc potěšilo –  navíc ta škodolibá radost:  jak se asi museli vztekat pracovníci slavného Rudého práva, když se dozvěděli, komu nechali ve svém listě vlastně gratulovat.

(Nějak záhadně jsem bojoval s umístěním fotografií – tu 2. jsem plánoval až sem nakonec.)